Několik let bojuji s myšlenkou pořídit si borderku, vždyť všichni jsou z tohoto plemene nadšeni, až jsem neodolala a pořídila si fenu z ne moc pracovního spojení. Oba rodiče mají jenom jednu zkoušku, ale zato se mi moc líbili, stejně jako štěňata.
Fenku Elder-Berry z Černobílých, nar. 3.10.2005 jsem přejmenovala na Kejsi a pak se mi to poněkud vymklo. Kejsi se adaptovala mezi naše domácí šeltie tak, že se považuje za jejich pastevce a tudíž odmítá poslouchat. Je to nejspíš moje vina, že na ni nemám tolik času, kolik by potřebovala, ale i když s její nechutí mě poslouchat bojuji jak můžu, zatím stále vyhrává a dělá si to, co jen ona považuje za důležité.
To není neposlušnost, to je jenom nevhodné zaměření, které dokazuje, že borderky patří jenom znalcům plemene ochotným věnovat jim spoustu času.
Přesto našla Kejsi uplatnění ve výstavním kruhu, začalo to nenápadně na Klubovce v Brně, kde skončila V4 ze 17 přihlášených a pokračuje to i nadále. na NVP Brno V1, CAJC, BOB, na MVP České Budějovice V1, CAJC a uvidíme, jestli doděláme JCH na další výstavě.
JCH jsme sice dodělaly, ale postupně Kejsi odmítá spolupracovat se mnou při jakékoliv aktivitě, tedy i při vystavování. Vše vyvrcholilo dvoudenní MVP v Bratislavě v létě 2007, kdy už nechtěla ani obejít výstavní kruh, protože já jsem ty, co ji chce buzerovat a nařizovat, a ona je ta, co nechce nic dělat.
Takže po delším rozhodování, jestli ji neprodám někam do rodiny, kde po ní nebude nikdo nic chtít, si ji vzala moje maminka a Kejska je maximálně spokojená, protože vůbec, ale vůbec nic nemusí dělat.
