2x MVP Bratislava 9.-10.5.09
Druhý květnový víkend byl opět výstavní. Kooikřík Bertík se svým nerozlučným kamarádem gréníkem Buršíkem byli přihlášeni na dvě výstavy v jednom víkendu v Bratislavě.
Původní plán, uštřit pár peněz tím, že se s někým svezeme, nakonec sice nevyšel, ale cesta ubíhala velice rychle a pohodlně, vždyť je to pořád rovně po dálnici, až k výstavišti.
Bertík se po oba dny vystavoval skoro poslední ve svém kruhu. Oba slovenští rozhodčí se mi přiznali, že tentokrát pečlivě studovali dostupné informace o tomto pro ně dosud neznámém plemeni a po oba dny Bertíkovi zadali V1, CAJC a BOB. Tím jsme splnili podmínky pro zadání titulu Slovenský Junior šampion a hned na výstavě jsme si o něj zažádali ve výstavní kanceláři.
To se nám to jezdí, pěkný psík bez výrazných vad, bez konkurence, to se to vyhrává!!! No ale je fakt, že za 8 dní (od neděle 3.5. do neděle 10.5.) jsem dosud žádný šampionát ještě neujezdila.
Také Buršík měl mít relativně snadnou pozici pro dosažení kýžených CAJCů, mnoho belgičáků bylo na světové výstavě v Roudnici a do Bratislavi se přihlásilo pouze minumum jedinců. Buršík měl oba dny ve třídě mladých jediného konkurenta z Maďarska, a v sobotu jednoho šampiona, v neděli ještě i našeho brněnského kamaráda v mezitřídě.
V sobotu nás posuzoval rozhodčí z Dánska. Buršík se celkem pěkně předvedl, pravda, poněkud se cukal, když ho rozhodčí prosahával, ale nakonec to ustál, na rozdíl od maďarského mlaďocha, který byl vyloučen za přílišnou bázlivost. No, v konkurenci sám se sebou obdržel Buršík známku velmi dobrá, podle posudku má špatně nasazený TRUP, z čehož jsem se málem složila smíchy. I kdyby to byl přepis a měl to být třeba prut jako ocas, nevidím na jeho nasazení žádné nedostatky. Rakouský šampion (vůbec se mi ten pes nelíbí) obdržel CACIB a BOB.
V neděli nebýt Bertíka, zůstala bych doma, ale takto jsem zase vyvezla oba psy. O litevské rozhodčí jsme se ráno dozvěděli, že je moc přísná, takže jsem očekávala známku dobrou (lepší se připravit na horší skutečnost než být nemile překvapena). Jaké bylo mé překvapení, když maďarský konkurent získal za povahu VD a Buršík V1 a CAJC (tedy já jí nerozuměla, ale nakonec to tak bylo) a k tomu pěkný posudek, ve kterém jsem si konečně našla svého psa (pěkný pes s dosud vyvíjejícím se hrudníkem, což je pravda). Archík v mezitřídě si vysloužil VD za paniččino předvedení (prý nesmí držet vodítko v pravé ruce,ale je fakt, že pes byl celou dobu v tahu, takže jeho pohyb nebyl ideální) a rakouský šampion též VD (paní rozhodčí odhalila jeho vady a nedala na to, že je ve třídě šampionů). Tím pádem Buršík bez dalšího boje obdržel BOB.
To jsou teda paradoxy, ve dvou dnech stejní psi získají naprosto rozdílné ocenění. Je vidět, že výstavy jsou silně subjektivní záležitost.
Na nás si ale rozhodčí nepřijdou, toho třetího slovenského CAJCe ujezdíme, máme na to skoro rok. Začneme brzy, ještě na výstavě jsem ho na poslední chvíli přihlásila na výstavu do Nitry, která je za měsíc. Snad do té doby trochu obroste, aby vypadal mohutněji. Taky musím najít někoho, kdo ho tam vystaví, neboť já mám v ten den být někde úplně jinde.....