Agi závody Jihlava 18.5.13
Další pěkné závody jsme si s Májou, Bertíkem a Royíkem užili v Jihlavě. Sem jsem se přihlásila hlavně kvůli představě, jak vlastně Roy bude vypadat až vyroste a na co se mám připravit s kelpií. Konalo se zde rotiž mistrovství kelpií (a velškorgi).
Ráno pršelo, což se rychle změnilo na teplý sluneční den. Na parkuru byla super hustá krátká tráva, takže se všem běhalo výborně. Jednotlivé parkury byly vzdušné, běhavé (na mě až příliš) a dobře se pamatovaly.
Začínalo se jumpingem, kde jsem s oběma psy diskotékovala na téměř stejném místě. Moje fóbie z rozlišení správné tunelové díry mi neumožnila správné vedení, přestože jsem se ji snažila potlačit. No, Bertík naštěstí nic nepoznal a pelášil až do cíle v nezvykle tychlém tempu cca 90% :-D.
Mája tak nějak podobně, ale navíc si těsně před cílem musela průjmově ulevit. Ach ta ostuda, nevyvenčený pes na parkuru. Nic na tom neměnilo, že jsme startovaly devátí a všech osm psů před námi jsem se Máju snažila nejen rozhýbat, ale i vyvenčit. Marně...
Vynahradila mi to ve zkoušce, kterou jsme doplácaly čistě na třetím místě. rychlost opět nic moc, ale to spíš kvůli mě.
Bertík ve dvojkách doplatil opět na mě. Běžel jak raketa až do půlky parkuru, tam se něco zvrtlo v mé hlavě a už jsme se plácali s odmítnutí do odmítnutí a do disku. Ale opět běžel chuťově, až mě tím překvapil.
Poslední open jsme sice zaběhli, ale hrůzně. Celá Trať byla neskutečně běhavá, nebyl čas snad ani na nadechnutí se a já to prostě fyzicky nezvládala. Bertík běhal pěkně, ale s několika velkými výlety. Jednou dokonce i mimo parkur, jaksi jsme nazatočili, ale paní rozhodčí nám tento malý výlet ještě tolerovala, no o kousek dál nám pískla zónu na áčku. Na konci byla vražedná rovinka přes uhlopčíku tam a po delší straně parkuru zase zpátky a to už jsme oba zpomalili, takže časově hrůza a 9. místo.
Téměř stejná hrůza to byla s Májou, i když ta s daleko menšími výlety (asi jsem se podvědomě zlepšila ve vedení), ale s odmítnutím ve slalomu a na konci opět velké zpomalení kvůli mně. Takže 12. místo.
S oběma psy jsem byla spokojená, hlavně Bertík přes přítomnost háravek nepotřeboval vůbec vodítko a byl plně soustředěný na mě a hlavně na krabičku plnou pamlsků :-D
Royík si taky užil. Celý den se snažil o amputaci nosů chovatelky, jejího přítele i dalších lidiček, celý den si mohl hrát se svojí sestrou a bratrem (vypadal mezi nimi jako o měsíc mladší brácha) a celý den se choval velice společensky. Reagoval (na rozdíl od obou sourozenců i své matky) na téměř každé zavolání, pouze na konci dne se nechal unést malou šeltií natolik, že jsem ho musela odnést.
Den to byl úžasný a domů jsme se vraceli nabití energií a optimismem a já další chutí něco se sebou podniknout.