Chvalnovská pohodička podzim 07
O víkendu 20.-21.10.07 jsme se zúčastnili dalších agi závodů, tentokrát Chvalnovské pohodičky. Moc se mi nechtělo, v pátek sněžilo, v sobotu ráno pršelo, foukalo, byla zima a předpověď neslibovala nic pěkného.
Přesto jsem si řekla, že odjet můžu vždycky, naložila jsem do našeho maluška Šipečka a Belišku a vyrazili jsme směr Chvalnou.
Po krátké cestě jsme dorazili na místo dění, vesnické fotbalové hřiště (teda spíš kousek posekané louky), kde se dalo parkovat přímo u parkuru a odpadla tak nutnost stavění nějakého ležení pro ochranu před počasím. Bivakovali jsme přímo v autě a vzhledem k větru jsme to všichni ocenili a různě si auty přitápěli.
Nějak jsem nevěřila, že pozvaní zahraniční rozhodčí se opravdu dostaví (nevím, asi jsem v tom hledala nějakou kulišárnu), ale bylo to tak, a tak v sobotu i v neděli nás trápil Paolo Meroni z Itálie a Sašo Novak ze Slovinska.
Sobotní parkury byly běhavé, i když pro mnohé z nás nezvykle podivně kroucené.
Šip doběhl pouze jump, sice čistě a na druhém místě, ale v ostatních bězích byl jakoby lehce ohluchlý a občas nezvykle reagoval na mé povely. Třeba na povel tady to otočil směrem ode mě a na povel vpřed jakoby slyšel left. Prostě do jeho běhu se vloudila nějaká ta překážka mimo pořadí a už jsme byli jako na diskotéce.
Beliška doběhla úvodní open s dvěma chybami (asi mými), vyhrála zkoušku s jednou chybou a diskotékovala v běhavém jumpu, kde neustála pohled do tunelu za slalomem a poté, co slalom opustila o tyčku dřív, se nezadržitelně vhrnula do tunelu. Takže po sobotě bylo jasné, že chvalnovští pohodáři z nás nebudou.
Běhalo se mi nezvykle dobře, a přestože jsem nasekala opět pár chyb při vedení svých šiperek, dohodla jsem se s pořadateli, že v neděli můžu přivézt i Klifíka. To aby mu nebylo líto, že ač byl do Chvalnova původně přihlášen, jela místo něho Beliška, protože on měl jet do Olomouce běhat s Ivou Kašpárkovou, ale ta kvůli počasí nakonec nejela a on chudáček zůstal nakonec doma. Při počtu 16 smolíků a mé tělesné konstituci to byla opravdu odvaha.
Nedělní počasí jako by z oka vypadlo sobotě, zima, vlezlo, člověk byl rád, že se zahřál během.
Klifík se nešťastně diskl v openu, když dvě překážky před cílem šlápl na houpačku, která nebyla v pořadí, posléze jako neřízená střela nezvládl nástrahy vraženého začátku jedničkové zkoušky a na čtvrtou překážku jsem nabíhali, tak jako mnoho dalších, se dvěma odmítnutími, a to třetí stihl v půlce parkuru, když minul látkový tunel. Ale běžel jako torpédo a až se vyběháme, bude to paráda. Jako jediný z mých černochů však doběhl dumping, i když jsme se motali ve slalomu, ne a ne ho zvládnout.
Ani Beliška nezvládla nástrahy openu, zato zvládla vyhrát s 12 trestnými body šílenou dvojkovou zkoušku a v jumpu si to namířila přes mé protesty do špatné díry tunelu a bylo vydiskotékováno.
Šipeček v openu běžel nádherně, měl nejrychlejší čas, ale bohužel rozhodčí neviděl sestupku na kladině (což se nám normálně nestává), takže skončil čtvrtý. Ještě šílenější trojkovou zkoušku jsme zvládli s odmítnutím ve slalomu (moje chyba) a s jednou napůl shozenou laťkou v takové podivné točce, ale i tak druhé místo. V jumpu jsem se chtěla blýsknout rychlým během, což vedlo k disku na čtvrté překážce, neboť Šipeček kopíroval dráhu mého běhu a já osel si nadbíhala bokem k další překážce. Ale ještě že tak, protože potom jakoby opsal Belišku a po slalomu si disk pojistil špatnou dírou tunelu (že by zase hluchota na povel ke mně?).
Celkové dojmy z tohoto závodu jsou však výborné, poznali jsme zase nějaké nové prvky v parkuru, máme co trénovat a už se těšíme na duben, na jarní pokračování pohodičky, tentokráte prý s rakouským rozhodčím.