Jak si žijem v roce 2022
Od posledního příspěvku se toho změnilo docela málo. No, ono se toho změnilo dost, ale to základní stále zůstává - homeoffice.
Madlenka poslední dobou netrénuje, řešíme nemocná játra a léčba stále nezabírá.... Na lumpačení to naštěstí nemá vliv a vyválet se v lecčems smradlavém ji baví snad ještě více...
Šípa během podzimu 2021 složila poslušnostní zkoušky BH, IBGH1, IBGH2, ZZO a ZZO1. Letos na jaře jsme doslova utrpěly UPR1 (76bodů), já bych nás vyhodila už na nástupu. Protože jsem její milovaný míček odložila u branky (je na to zvyklá), hodila se do módu" ty nic nemáš, s tebou nikam nejdu". Tedy chůze, za kterou jsem se styděla i ušima. Následně to lehce vylepšila odkládačkami a přivoláním, ale u aportů byla pro změnu kreativní, obzvlášť její kreace za metrovkou byly do "natočto". Vysílačka super, ale zastavení až na druhý pokus. Jsem ráda, že jsem toho dne nešla na IBGH3, které máme natrénované, ale nevím nevím,jestli se někdy odvážím...
Stopy nám stále nejdou, princezna nesbírá a obrany také moc ne, má velkou reakci na obušek...
No nevadí, je to princezna, i když občas mě štve, když zničehož nic sejme nějakého cizího psa jen proto, že je někde poblíž :-(.
Prý to má po mamince :-(
Abych se výcvikově nenudila, v srpnu 2021 jsem neodolala štěněti pracovního malinoise. Tatínek je z ringové krve, kontaktní veselý pes, oba rodiče jsem dokonce posuzovala na bonitaci, kdo by odolal, že....
Káča, Kačena, Kačenka, Kačí z tatínka nemá snad ani chlup. Od mala žrala lidi i psy bez rozdílu, já vytahané ruce, celá dokousaná od jejích hlodáků, při pokusu cvičit na pamlsky neskutečně doslintaná, byla jsem docela bezradná a nadávala si, proč tuto stvůru k nám domů... Ještě jako malou jsem ji sebou vzala na bonitaci BO a těžce jsem se tam styděla - nevychované neusměrnitelná vztekající se veverka, která chtěla sežrat úplně všechny.....
Ovšem ve čtyřech měsících jsem ji jednou vzala na obrany a už vím proč!!! Ona mě totiž neskutečně baví!!!
Ne, že by nám cvičení extra šlo, výchovu jsem taky nejspíš podcenila a v půl roce jsem v těžké depresi obstarala elektronický obojek. Do dneška ho neměla na krku a vypadá to, že ho nasadím spíš Šípě za její výpady na psy, než dnes již celkem zvladatelné Káče.
Kdyby se ty dvě zprůměrovaly, mám dvě super čuby, chtivé tak akorát, mazlivé tak akorát... Ovšem ne, čeho se Šípě nedostává, toho Káče přebývá, takže najednou řeším úplně jiné věci než dřív. První setkání s obranami vypadalo tak, že Káča ulovila polštářek, narvala si ho do huby a už ho nepustila. Asi tak.
Naštěstí máme šikovného figuranta, který mě vede cestou, kterou bych u Káči opravdu nečekala. Obranu děláme téměř bez úvazu, nejdříve jsme ji učili měnit polštářky jeden za druhý, poté jsme ji učili, že aby si mohla znovu kousnout, musí se přiřadit k mé noze, já jsem z tohoto postupu nadšená a Káču to baví - bez donucovacích pomůcek pomalu směřujeme vpřed a řešíme jeden krok za druhým, tak jak přichází a odchází.... Máme spoustu času a věřím tomu, že s Káčou se to povede.
Letošní léto jsme opět byli na dvou táborech - obě zrzky, Bertík a Madla a snad jsme si to všichni společně užili. Kromě agilitění a poslušnosti se Káča díky trenérkám zdokonalila i ve výchově - nádherně mi nabízí oční kontakt, když se kolem ní něco děje, nechá se odvolat, před výpadem je krásně čitelná... pecka... Navíc jsme měly možnost cvičit pravidelně a tak již pomalu přemýšlím nad nějakými zkouškami. Ještě to bude na dýl, ale chůze u nohy už konečně vypadá koukatelně a vůbec zatím neřeším, že mi Káča ve své chtivosti míčku oslintává a okusuje můj rozměrný levý bok :-D a když dlouho nepřijde odměna, razanze okusu se zvyšuje :-D
Ta fena mě prostě hodně baví a zatím jí odpouštím i všechny úpravy domácnosti - gauč, míčky, pelechy, karimatky... jen tu zničenou půjčenou klec budu muset zaplatit :-D, všechny otevřené dveře (i ty, co nemůžu otevřít ani já) a její arzenál vydávaných zvuků od chrapotu po těžký vytrvalý štěkot.
Jak mi chovatelka sdělila, Káča má stále "hlavu plnou pozitivních nápadů" a to ji zcela vystihuje.
Tak takto my si teď žijeme...
