Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jaro 2015

V naší smečce se nic moc neděje. Teriérka Lonny oslavila 15 let života a doufám, že ještě nějakou chvíli vydrží.

Šiperky šip, Beliška a Klifík si užívají důchodu.

Doma se válí po gaučích i belgičáci Čaky a Cziko, Čaky lehce kulhá na svoji operovanou nohu a Čikínek si to válení neskonale užívá.

Mája, jakožto nejmladší (již 5 let) BO, už není tak prdlá jako dříve, ale stává se z ní důstojná dáma, ovšem stále připravená k jakékoliv akci, kterou pro ni vymyslím.

Kooikřík Bertík se poněkud nudí, takže vymýšlí ptákoviny, jen aby se pobavil. Velice ho zajímají všechny háravé i neháravé fenečky okolo, momentálně je těžce ochraptělý z neustálého přivolávání fen a snaží se k nim podhrabat pod dveřmi (fakt paráda mít noru v bytě).

Nejmladší přírůstek - bonsai kelpie Royík, již má téměř dva a půl roku, Od podzimu se z nás konečně stal agility tým. Sice na závodech ještě občas běžíme každý svoji trasu, ale na tréninku se čím dál častěji potkáváme a  prý se na to moc hezky kouká (no možná  ještě tak na Royíka, na mě se nekouká hezky asi nikdy).

Dokonce poslední dobou mám pocit, že si s Royíkem rozumím víc než s Májou, ale to bude tím, že přes zimu jsem se snažila s Royíkem sehrát a trénovali  jsme daleko častěji. Teď je Mája lehce "uražená", moc netáhne na překážkách a i já ji předběhnu na rovince, ale to zase srovnáme.

Stále je pro nás agility sport číslo JEDNA   a i když mám čím dál vtíravější pocit, že stárnu a lenivím, ještě to nechci vzdát. Naopak se snažím přidat na pohybu (svém i psů), abych ještě chvíli mohla důstojně konkurovat mladším týmům.

Mája je držák, dobře se na parkuru ovládá, ale s Royíkem je každý běh pořádnou výzvou a musím si přiznat, že takový adrenalin mě móóóóc baví :-)