LVT Jesení 23.7.-3.8.08
První část letošní dovolené jsme nestrávili kupodivu na žádném agi táboře, ale vyjeli jsme si na Šumavu na sportovní výcvikový tábor.
S kamarádkou Ivou a její beardedkou Chunkie jsme cestovaly jedním autem, proto jsem ze smečky vylosovala pouze malinu Čaky, mladíka Buršíka a jako doprovodné psíky šiperáka Šipa a teriérku Lonny.
Po dlouhé cestě jsme na místě zjistili, že zkoušky ZOP-ZPU se konají hned první neděli, což mě poněkud rozladilo, nicméně jsem se s Čaky těchto zkoušek zúčastnila a podařilo se nám složit ZPU1 na 123 bodů se známkou dobře.
Fena má na lepší výsledek, ale bohužel pan rozhodčí si přeměřil překážku a nasadil další prkno, což Čaky neskočila. Ona má snahu skákat bez doteku (aby ji ta překážka nekousla) a celý metr je na její techniku skoku hodně vysoko. Body jsme ztratily taky v ovladatelnosti, neboť dva dny probíhala poslušnost formou hodinových pořadovek, na což nejsme zvyklí (skoro vůbec necvičíme), takže Čaky při vyslovení "K noze!" šla rovnou do útlumu. Ostatní cviky včetně hlídání předmětu předvedla již na své standardtní nacvičené úrovni.
Iva s Chunkií na konci tábory úspěšně složily ZZO, i když pan rozhodčí byl mimořádně přísný.
Celý tábor se vydařil, v okolních lesích bylo spousta hub, takže jsme se nenudili.
Naše družstvo, které vedla Míša Coufalová, se celkem stmelilo, takže už teď rozmýšlíme, že pojedeme na Šumavu i za rok a obnovíme tak přerušenou tradici účasti na tomto táboře.
Taky Buršík si užil socializace, výletu i cvičení, když jsme zde položili základy stopování a obran a co mě potěšilo nejvíc, bylo to, že se naučil štěkat na povel nenásilnou metodou při vypouštění z ohrádky a při krmení. Pochopil to za jediný den, takže toho někdy i poněkud zneužíval a řval na nás v ohrádce v domnění, že ho vypustíme.