Neofiko agi Sedlec 24.3.12
Jak už to tak bývá, člověk míní a příroda mu to změní.
Do Sedlece na neoficiální agility závody Jarní jump jsem se hlásila hlavně kvůli Máje, abychom si zkusily spolu závodní atmosféru. Bertíka jsem nahlásila jako doplněk, když už tam jedu, tak ať to stojí zato. Jenomže příroda rozhodla zcela jinak.
Mája, která loni poprvé hárala na začátku července, začala hárat až po osmi měsících a na závody jí vyšlo právě to nejvoňavější období. Takže jsem ji ze závodů odhlásila, jednak my si těch závodů určitě užijeme spoustu a druhak s Bertíkem v jednom autě ???
Bertík je totiž náruživý milovník, což mi opětovně předvedl nedávno, když se neprosto beznadějně na tréninku zaláskoval do borderky a teď, když vidí něco černobílého, tak je přesvědčený, že je to právě ta jeho láska :-).
Špatné na tom je, že v tomto stavu je pro něho agility naprosto nezajímavé a já jsem zatím nenašla způsob, jak ho i při takto ztížených vnějších vlivech přimět k jeho standardním radostným a rychlým výkonům.
Při prezenci jsme pochopila, že sobota bude náročná. Bertík čuchal, čuchal a čuchal, občas se vrhal na pejsky okolo v domnění, že to všechno jsou feny připravené pro jeho sexuální vyžití a na mě vůbec neragoval. Dovolila jsem mu pročuchat celý prostor, což se mi asi vyplatilo.
Na samotné běhy jsem vytáhla těžký kalibr odměny v podobě kuřecích jater, což naštěstí aspoň trošku zabralo.
Oba běhy Bertík vyklusával tak na 60% svých možností, ale aspoň nečuchal a nerozhlížel se. V prvním běhu jsme se bohužel mojí vinou diskvalifikovali, ve druhém jsme zaběhli již čistě a utrpěli druhé místo.
No, spokojená nejsem, protože víc než umístění bych si cenila radostného Bertíkova projevu.
Ale nakonec jsem to pojala pozitivně, po skončení závodů byl Bertík vypuštěn do prostoru a vida, občas i na první zavolání přišel, bo játýrka doma nepodáváme každý den :-)
Akce samotná byla moc hezky připravená , počasí bylo nádherné a já si uvědomila, jak moc mi závodění chybí.