Nový přírůstek
V srpnu 2017 naši společnost opustila Keysi - 10,5 letá border kolie, která se celý život válela na gauči a odmítala pracovat pro někoho jiného, než pro sebe. Šlo nejspíš o rakovinu a šlo to velice rychle.
Na podzim jsem doma začali přemýšlet o další borderce, v hledáčku byla černobílá fena, ale momentální nabídka nic takového nenabízela. Až jsem objevila čerstvě narozená hnědobílá štěňata, a ejhle, jedna fenka byla volná.
Slovo dalo slovo a na 4. ledna jsem se vnutila do auta známému a společně jsme vyrazili pro štěňátko na druhou stranu republiky.
Na první pohled jsem uviděla několik tlustých hnědobílých koulí, které se míhaly kolem nás. Všechna štěňata byla kontaktní, až na tu jednu - moji. Ta se věnovala své práci - kousání a ničení všeho kolem.
Při zvednutí do náruče se odtáhla co nejvíc, ztuhla a po chvíli se mi ohnala po nose. No, ale když už jsem jeli 300 km, tak štěně odjelo s námi.
Malé, v 7-týdnech již 7-mi kilové mimčo se ve smečce zabydlelo rychle a dále se snaží věnovat se pouze svým zájmům. Jejím největším koníčkem se stalo žrádlo. I ve 4-měsících si vynucuje přídavky ke krmení významným postáváním u pytle granulí, od kterých se i o půlnoci odmítá hnout.
Využívám toho každý den, kdy si musí vysloužit jednu porci granulí za práci pro mě. Na rozdíl od Keysi je Vendulka ochotná pracovat pro mě a je docela šikovná. Rychle se učí a dokonce vyučuje i mě, když udělám něco jinak, než se to má dělat :-)
Momentálně má něco přes 4-měsíce, říkáme jí mastodontní kolohnát - ve veliká, nohatá, nahatá, ucho sem, ucho tam.
Během jednoho víkendu se docela změnila - jakoby vyspěla a už konečně ovládá své dlouhé nohy a není neohrabaná. Je rychlá (což napřed nevypadalo) , zběsilá a hodně majetnická. Konečně aspoň trošku přestává kousat a ničit vše kolem sebe. je to typická hyperaktivka - čím víc unavená, tím razantnější kousání do všeho s nevyzpytalně rychlým střídání okusovaných objektů. Když ji to popadne, pomůže jedině zavřít ji do klece v tiché místnosti, kde okamžitě usne.
Vzhledem k mé únorové zdravotní indispozici je poněkud nesocializovaná - miluje lidi ( a nechápe, proč si ji nechce skoro nikdo pohladit, když se může celá ukroutit), ale všude na ni číhá spousta bubáků. Takže chodíme, jezdíme (miluji poslintané a poblité auto :-( ) a věřím, že bubáků bude ubývat s rostoucím sebevědomím mladé velké dámy.
Naše "miminko" se jmenuje Quendi Deabei, nar. 13.11.2017.
Voláme na ni Vendy, Vendulka, štěňátko, kolohnát , zmetek, mastodont a podobně :-)