Podzim 2013
Celý letošní podzim se nese ve znamení mé nemohoucnosti. Opět mě zradilo zdraví, takže se neúčastníme žádných akcí. Pouze se snažím trénovat podle našich (svých) možností.
No ale i když:
28.9.13 jsem Máju přihlásila na závody, pořádané naší organizací KK Křenovice. Stejně jako loni jsme se předvedly v kategorii ZZO, neboť na vyšší kategorie zatím nemáme patřičně natrénováno ani ve stopách, ani v obranách.
Mája mě nezklamala, předvedla vše, co umí , ba i přidala "nežádoucí" kulturní vložku, když hozený míček coby aport nutila panu rozhodčímu, aby jí ho házel (za to můžu já a "moji" agiliťáci, kteří jí takto hážou, když jim míček vnutí). Přesto obdržela pěkných 54 bodů a ve své kategorii obsadila 1. místo :-).
V půlce října jsme s Májou a Royíkem absolvovali výcvikový víkend na Zbraslavi. Zde se Roy rozkoukával aspoň trošku na obranách a Mája měla odpočinkovou neděli, neboť ji něco štíplo do ňufáčku a byla poněkud nateklá.
28.10. jsem s Májou na našem cvičáku složila zkoušku BH. No, já bych si to asi nedala, ale pan rozhodčí nás ocenil tak pěknými body, že jsme zkoušku s rezervou udělaly. Mája již od vykročení od kolíku totiž věděla (samozřejmě díky mým nervům), že to není běžný trénink, takže dlouhá chůze byla spíš volným pronásledováním než nějakým efektním cvikem. Naštěstí zvládla všechna odložení (včetně dlouhodobého) a při přivolání si sice předsedla křivě, ale to pouze díky ménu chybnému (stereotypní odměnování prohazováním míčku vpravo za sebe) nácviku. No, zkoušku máme, takže na jaře můžeme "rozjet" zkouškovou kariéru dle jednotlivých oddílů IPO :-)
Se změnou času jsme najeli na "zimní" režim, což znamená, že trénujeme pouze o víkendu. Je to trošku potíž, narvat do dvou dnů veškeré aktivity, tedy sportovku se stopami i obranou a agility. Psům to moc nevyhovuje, hlavně Mája mi dává najevo, že se v týdnu nudí, takže mě to nutí vyrážet každý den na krátké cvičící vycházky. V šeru slabě osvětlené vesnice se snažíme aspoň trošku procvičovat poslušnost, s Májou provádím vyhledávání předmětů na místních loučkách a Royík má samostané socializační vycházky, což mu dává potmě dost zabrat. Jeho socializaci jsem poněkud podcenila, tak mám co napravovat. Ale na druhou stranu, to že s ním chodím samostatně ven, nese své ovoce v tom, že si mě víc hlídá, víc se na mě váže a po 14 takto odchozených dnech mám pocit, že se jeho rozverná povaha mění. Tedy, že je lépe odvolatelný od psů, lépe reaguje a celkově si lépe rozumíme.
K mé radosti mi teď o posledním víkendu při cestách na cvičák a zpět ani jednou nezařval v autě. Doufám, že tak náhle, jak se jeho řvaní na okolní auta objevilo, tak se natrvalo ztratilo. Ovšem, čekala jsem to jako postupné vymizení nežádoucího chování, i když takto naráz je to lepší ;-)
Díky "zimnímu" režimu se mi podařilo rozpojit Royíkovo řvaní na úvaze při tréninku agility. V sobotu před agi ho odvezu domů, kde ho měním za Bertíka a v neděli po ranní poslušnosti si vytáhnu pár překážek a v klídku a pohodičce si s Royíkem zařádíme. Momentálně zvládá hop-hop-tunel-hop a podobě těžké a dlouhé sekvence, k tomu práskáme s koncem houpačky, krmíme konec zóny na kladině a běháme áčko, rozložené snad na metr nad zem, aby si Roy zafixoval čtyři kroky. Pokud by bylo áčko výš, milý Royík si z něho dělá odrazovou rampu a po překonání vrcholu se odráží k letu :-). U slalomu se pokouším vrátit se k véčku, které Roy nejdřív odmítal, protože neměl správný focus a při čumění po mně zakopával o tyčky, což psychicky neunesl. Po pár pokusech s uličkou už je jeho focus dpředu lepší, takže znovu "véčkujeme".
Takto se teď budeme snažit zabavit až do jara....