Závod OBe KK VFU Brno 22.5.16
Slunečnou neděli jsme s Májou strávila na OBe závodech . Byl to náš třetí a poslední start v nejnižší kategorii OB-Z.
Bylo nám určeno startovní číslo jedna. Hned jsem si dělala srandu, že jsme jedničky ;-)
Takový divný pocit, když víte, že přijedete na desátou na přejímku a ve čtvrt na dvanáct máte hotovo - to je oproti agility taky podstatný rozdíl.
No, horko bylo od rána, takže jsem byla jedničce ráda. Neměla jsem čas se stresovat (proč taky, Mája vše potřebné ovládala), ale taky jsem neměla čas a odvahu Máju pořádně dopředu nabudit. Přišlo mi, že by nemusela teplo vydržet a ovlivnilo by to její výkon.
Na tréninku mi Mája reagovala na letícího ptáka, traktor na silnici, takže jsem jenom doufala, že se celou dobu cvičení udrží na uzdě... prostě venkovní závody nejsou tak sterilní jako zetorácká hala
První cvik - čtverec, jsem nám pokazila já, když jsem Máje nevěřila, že by ho našla bez povolené předpomoci. Já kravka jsem naznačila položení pamlsku a Mája, která vůbec nemá sebekontrolu na žrádlo, místo aby ulehla na povel, jala se pamlsek hledat. No, nakonec zalehla na druhý povel, i když nerada. Moje chyba, dobře mi tak.
Nenabuzení ten výkon ovlivnilo taky :-( Že je Mája taková zapšklá, jsem poznala hned na druhém cviku - chůzi. Nebyla daleko přede mnou, jak bych očekávala, ale dost daleko vedle mě , divné.
Následovalo vysílání okolo kužele. Hned při prohlídce jsem tušila, jak to asi bude vypadat a taky že ano. Na kužel se vysílalo směrem k východu a tam je přece ta odměna a míček!!! Takže Mája na povel vyrazila, tryskem minula kužel a plynule pokračovala dál. Tož jsem na ni houkla, vrátila se, ale já ji už znovu ke kuželu neposlala, takže čistá bodová NULA. Super, máme zase na čem pracovat. Dva závody za sebou, ve kterých máme potíže s kuželem...
Odkládačky za pochodu do lehu i sedu v pohodě, stejně tak přivolání, překážka, polohy i držení aportu. Nějaké drobné ztráty tam sice byly, ale Mája ani jednou nezaložila pacičku při lehnutí, pokaždé dolehla lokty až na zem, v tom jsem viděla velké zlepšení.
Bohužel jsem taky celou dobu vnímala její stresové projevy, takže na tom taky musíme nějak zapracovat. Třeba se to časem ochodí samo, důležité je, že mimo toho kuželu zvládla vše odcvičit prý celkem pohledně.
Nakonec jsme za náš výkon obdržely víc bodů, než bych čekala, zkoušku máme na výborně a podařilo se nám naší kategorii vyhrát. Prostě byly jsem jedničky již před závodem a zůstaly i po něm :-) Náš první ( a nadlouho asi i zatím poslední) krásný pohárek jsem si vystavila do vitrínky a všechny vyhrané dobrůtky Mája už spořádala.
Po obědě jsme ještě okoukly vyšší kategorii, abych věděla, kam se mám v tréninku dostat, a šupajdili zase domů.